Něco o historii obce a zámku Proseč-Obořiště

strana 1 z 6
předchozí další

Svědectví o svém původu na lesní půdě má Proseč již ve svém jméně (prosekáváni). Roku 1376 se psalo PROSIECZ, pak roku 1417 PROSSIECZ a pro rozlišování od jiných Prosečí se připisovalo „u Nové Cerekve“. V Čechách je celkem 10 různých Prosečí. První písemné doklady jsou teprve z konce XIV. století, i když je pravděpodobné, že tvrz nebo osada vznikly už dříve. Proseč byla již v dobách předhusitských samostatným statkem.

Proseč (tak zněl původní název vsi) patřila k drobným šlechtickým statkům, které ve středověku vznikaly po obvodu rozsáhlého panství pražských arcibiskupů a které je oddělovaly od držav významných šlechtických rodů v okolí. Kromě poddanských usedlostí se v Proseči již ve 14. století nacházelo šlechtické sídlo, nejspíše dvorec nebo snad již tvrz, která je ovšem výslovně zmiňována až v roce 1468.

Proseč byla majetkem vladyků z Proseče, z nichž první, Drslav, je připomínán v roce 1370. Podle svého rodového znaku, dvojice zkřížených vidlí, byli vladykové z Proseče rodově spřízněni s později mnohem známějším rodem Leskovců z Leskovce.

Na konci 14. století vlastnil Proseč Jan Hazmuka z Proseče, který byl v domácí válce té doby stoupencem Rožmberků proti králi Václavu IV. V roce 1415 připojil svou pečeť k jednomu ze stížných listů, jimiž česká šlechta protestovala u koncilu proti upálení Mistra Jana Husa. Krátce nato však Jan Hazmuka zemřel, neboť již roku 1417 byl jediným vlastníkem statku kněz Mikuláš, plebán v Pošné, Drslavův syn.

O držitelích Proseče v době husitské revoluce nejsou k dispozici žádné doklady. Není vyloučeno, že statek již tehdy držel majitel Vokova Chval z Chmelného, který byl purkrabím na statcích předního odpůrce husitství, Oldřicha z Rožmberka. Nejpozději v roce 1446 se majitelem Proseče (nebo jejího dílu) stal Chvalcův syn Vikéř, který byl rovněž v rožmberských službách.

Kolem roku 1461 se prosečský statek dostal do držení Víta z Pelhřimova a Mikuláše Tytlmatla, a když po nich nezůstali naživu žádní dědici, připadl jako odúmrť králi Jiřímu z Poděbrad, který jej v roce 1467 daroval svému věrnému stoupenci a jednomu z nejvlivnějších mužů té doby Burianovi Trčkovi z Lípy. Ten jej však již roku 1468 prodal Prokopovi Štítnému ze Štítného. Nejpozději na počátku 16. století Proseč náležela Prokopovu synu Václavovi ze Štítného, který působil ve službách pánů z Hradce.

V roce 1535 statek s tvrzí v Proseči a několika okolními vesnicemi koupil majitel kamenického panství Jan Leskovec z Leskovce. Při dělení jeho pozůstalosti v roce 1549 přešla Proseč spolu s Božejovem do vlastnictví Janovy dcery Doroty Ostrovcové z Leskovce. Při dalším dělení majetku v roce 1564 se Proseč stala opět samostatným statkem, který připadl nejmladšímu z dědiců, Ladislavu Ostrovcovi z Kralovic, který se však jeho správy ujal až po dosažení zletilosti v následujícím desetiletí. Po jeho smrti vládla na Proseči krátce vdova Anýžka, která statek v roce 1602 prodala příbuznému Janu Ostrovcovi z Kralovic na Vlašimi a Novém Domašíně, od nějž jej roku 1604 koupil další z příbuzných, Ladislav Ostrovec z Kralovic.

Za tohoto majitele dosáhl prosečský statek největšího územního rozsahu, neboť k němu přikoupil i statek Čížkov s městečkem Novou Cerekví. V době stavovského povstání se Ladislav Ostrovec přiklonil na stranu českých stavů a snad odvetou za to byla Proseč vypleněna císařskou armádou. Po bitvě na Bílé hoře byl Ostrovec shledán vinným podporou povstání proti císaři a prosečský statek mu byl v roce 1623 zkonfiskován. V dražbě jej však koupila jeho třetí manželka, katolička Ozyana, rozená Beřkovská ze Šebířova.

předchozí další